Úvod do problematiky vztahů Severní a Jižní Koreje

V úvodním příspěvku bychom vám rádi představili Korejský poloostrov a seznámili vás s historickým kontextem rozdělení Severní a Jižní Koreje.

Pro začátek bychom zmínili základní data. Netřeba zmiňovat, že se Korejský poloostrov nachází ve východní Asii. Východní stranou je omýván Japonským mořem, ze západu pak Žlutým mořem a Korejským zálivem. Plocha představuje 219 140 km² a celý poloostrov se na jih od asijského kontinentu rozprostírá v délce přibližně 1100km. (1)

Situace, která nyní panuje na Korejském poloostrově, má celkem jasnou příčinu. A tou je rozdělení země po druhé světové válce. Korea se po jejím skončení měla stát samostatným státem, nicméně se tak nestalo.  V srpnu roku 1945 byla Korea osvobozena dvěma státy. Zatímco tu jižní část osvobodily Spojené státy, severní část byla osvobozena sovětskou armádou. To vedlo k rozdělení země podél 38. rovnoběžky, která představovala demarkační linii. Sovětský svaz s tímto souhlasil, ustanovit jednotnou prozatímní vládu se však nepodařilo. Sovětská strana nesouhlasila se svobodnými volbami a na severu země je zamítla. Na jihu země se v květnu roku 1948 volby uskutečnily a byla vyhlášena Korejská republika. Komunisté nicméně platnost voleb neuznali a sami vyhlásili Korejskou lidově demokratickou republiku. (2)

Na začátku roku 1949 přišel lídr severokorejské strany Kim Ir-sen za Stalinem s tím, že je třeba ovládnout jižní část poloostrova. Stalin se nejdříve obával nepřipravenosti severokorejské armády a také možného vstupu USA do tohoto konfliktu, v březnu roku 1950 však dal souhlas. Za časných ranních hodin 25. června 1950 severokorejská armáda překročila 38. rovnoběžku a zahájila dělostřeleckou palbu. (3) Hrozila již samotná kapitulace jihokorejské vlády. USA však zahájily vylodění pozemních sil, které podporovaly bombardéry. Tomuto kroku předcházelo zasedání Rady bezpečnosti OSN, na kterém byla Severní Korea označena za agresora. Bylo potřeba dobýt Soul, který byl již v té době obsazen. Postupně se podařilo zatlačit severokorejskou armádu zpět za 38. rovnoběžku. Severokorejský režim však definitivně poražen nebyl, neboť do konfliktu významnou měrou vstoupila Čína. Ta nasadila milion čínských dobrovolníků, což byla v podstatě čínská armáda. Stav ovládnutí Jižní Koreje se několikrát změnil. Hrozilo dokonce použití atomové bomby vůči Číně. Tak daleko to však nedošlo a v červnu roku 1951 se začalo vyjednávat o příměří. Jednání se táhla dva roky. Určitou roli v urychlení příměří hrála i smrt Josifa Stalina v březnu roku 1953. 27. července 1953 pak definitivně padlo uzavření příměří. Válka v Koreji si celkově vyžádala kolem 5 milionů obětí. (4)

Tento konflikt navždy změnil postoj většiny korejských občanů, a to na obou stranách. Obě země fungují na naprosto odlišném principu vlády, rovněž jaderný program Severní Koreje hraje podstatnou otázku. V minulosti se již sice několikrát hovořilo o sjednocení obou zemí, je však velice nepravděpodobné, že by k takovému činu mělo dojít v následujících letech.

Zdroj: http://www.tydeniky.cz/userdata/articles/1867/severni-jizni-korea-vlajka.jpg

Zdroje:

(1)KoreanPeninsula. World atlas. [online]. [cit. 2014-10-12]. Dostupné z: http://www.worldatlas.com/webimage/countrys/asia/koreanpn.htm

(2)VESELÝ, Zdeněk. Dějiny mezinárodních vztahů. Zdeněk Veselý. 1. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 606 s. ISBN 9788073800185. Str. 387

(3)KoreanWar. EncyklopaediaBrittanica. [online]. [cit. 2014-10-12]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/322419/Korean-War

(4)VESELÝ, Zdeněk. Dějiny mezinárodních vztahů. Zdeněk Veselý. 1. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 606 s. ISBN 9788073800185. Str. 389